Vyživovací povinnost rodičů k dítěti je nejdůležitějším druhem vyživovací povinnosti. Trvá zásadně po celou dobu existence právního vztahu mezi rodičem a dítětem a je jeho trvalým obsahem. Vyživovací povinnost trvá až do doby, kdy jsou děti schopny samy se živit. Věk dítěte se v tomto případě nepovažuje za rozhodnou skutečnost.
Nejprve si upřesněme obsah dvou základních pojmů – vyživovací povinnost a výživné. Jedná se o pojmy si natolik blízké a provázané, že jsou poměrně často zaměňované.
-
Vyživovací povinnost rodiči vzniká v okamžiku narození dítěte.
-
Výživné stanovuje soud v případě, že rodič neplní svou vyživovací povinnost. Na výživném se mohou i rodiče dohodnout (mimosoudně) a to např. za situace, kdy nejsou ve sňatku a o dítě pečuje jen jeden rodič.
Vyživovací povinnost není povinnost, kterou by založilo soudní rozhodnutí – soud pouze přikáže jednomu z rodičů plnit povinnost, která mu vznikla narozením dítěte, a stanoví minimální výši, v jaké má být tato povinnost plněna – výši výživného.
Tip pro návštěvníky:
Komentáře vytvořeny pomocí CComment