Žaloba o neplatnost vydědění - vzor

To, že notář, který dědické řízení vyřizuje, dosud Vašeho syna nekontaktoval, může mít více důvodů. Např. pokud zůstavitel nezanechal žádný majetek či jen majetek nepatrné hodnoty, dědické řízení se zastavuje a nepatrný majetek se vydává tomu, kdo uhradil náklady pohřbu zůstavitele. V takovém případě je vypravitel pohřbu jediným účastníkem řízení a jiné dědice notář není povinen vyrozumívat o tom, zda a jak bylo řízení skončeno. Další možností může být to, že dosud dochází ke zjišťování aktiv a pasiv pozůstalosti nebo zatím nejsou jiné potřebné podklady v dědickém spise, notář tak ještě nenařídil konečné jednání ve věci a tudíž jej dosud nekontaktoval. Další možností je, že o se o synovi notář nedozvěděl, a to ani od ostatních účastníků řízení a ani z informačního systému evidence (bývají v něm chyby).
Než podáte žalobu, proveďte nejdříve následující postup.
Na okresním soudě, který je v místě posledního trvalého pobytu zůstavitele, se dotažte, který notář pozůstalost vyřizuje. Poté kontaktujte daného notáře a požádejte ho o nahlédnutí do dědického spisu. Syn se pravděpodobně bude muset notáři prokázat kromě občanského průkazu i rodným listem. Z obsahu dědického spisu zjistíte, zda zůstavitel zanechal listinu o vydědění, případně zda zanechal závěť.
Pokud však byl syn skutečně vyděděn, bude notářem jako vyděděný nepominutelný dědic vyrozuměn o tom, že zůstavitel sepsal listinu o vydědění, ve které byl vyděděn. Vyděděný syn bude mít právo vyjádřit se k pravosti a platnosti listiny o vydědění a k důvodům vydědění. V řízení o pozůstalosti může syn prohlásit, že důvody vydědění nejsou dány a toto své tvrzení podložit i případnými listinnými důkazy či může navrhnout výslech svědků.
Pokud bude mezi dědici nesporné, že důvody vydědění nebyly dány, nemusí být žaloba vůbec podána a přímo notář v dědickém řízení rozhodne, že neprávem vyděděný potomek se stal dědicem zůstavitele. Dědické řízení je řízení nesporné. Jakékoli skutkové spory mezi účastníky tedy musí být řešeny mimo dědické řízení, a to mimosoudně či přes soudní řízení zahájené na základě žaloby. Teprve bude-li mezi dědici sporné, zda byly či nebyly důvody vydědění dány, odkáže notář toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako slabší, k podání žaloby a stanoví mi lhůtu k podání žaloby, které nesmí být kratší než 2 měsíce (§ 170 z. ř. s.). Notář vydá usnesení, ve kterém tedy odkáže vyděděného potomka k podání žaloby. V usnesení uvede, ke kterému soudu a proti komu má být žaloba podána a také jak by měl znít petit žaloby. Až v této chvíli je tedy vhodné žalobu podat. Notář dědické řízení přeruší do doby pravomocného skončení řízení o žalobě a v řízení pokračuje až poté, co zná okruh správný dědiců.  
Podle § 189 z. ř. s. tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou. Jeho právo se nepromlčí minimálně po dobu tří let od smrti zůstavitele.