Psychiatrické vyšetření rodiče, rodičů v řízení o svěření dítěte do péče

Naproti tomu je prokazatelné, že jsem já navštěvovala lékaře - psychiatra - do 10/2016, od té doby léky neberu a zvládám velmi náročné řízení o péči a otcovo jednání, které je přinejmenším nefér a bezohledné vůči synovi. Chci mít stejné šance jako otec a nedovolit soudu, aby kvůli papíru z minulosti, rozhodoval v můj neprospěch. Mohu docílit toho, aby soud takové informace nevyžadoval a namísto toho si vyžádat, aby soud oba rodiče podrobil stejnému vyšetření odborníkem?
Je to podle mne jediné optimální řešení. Na základě čeho bych to mohla vyžadovat, je nějaký vhodný paragraf nebo rozsudek, podle kterého bych mohla jednat?
Může můj obvodní lékař odmítnout, poskytnutí jména psychiatra, kterého jsem navštěvovala a odepřít soudu podat informace k diagnóze? Diagnóza nebyla nic zásadního, ale přesto bych dle mého názoru byla vyslovením diagnózy již označena. Děkuji. Daniela.

ODPOVĚĎ:
Lékaři mají v souladu s § 51 zákona o zdravotních službách povinnost zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Odstavec 2 téhož ustanovení pak stanovuje případy, kdy lze takové skutečnosti sdělovat, nicméně sdělení informace na prostou žádost soudu v civilním řízení mezi tyto výjimky nespadá. Váš lékař tedy není povinen soudu sdělit jméno Vašeho psychiatra, natož diagnózu. Do Vaší zdravotnické dokumentace však může nahlížet (viz § 65 téhož zákona) soudní znalec v oboru lékařském (psychiatr), který by byl ustanoven za účelem posouzení zdravotního stavu či posouzení osobnosti v občanském soudním řízení.
U soudu můžete žádat, aby byl vypracován znalecký posudek k posouzení výchovné způsobilosti rodičů, kdy je samozřejmě zohledňován i psychický stav rodičů.
Psychologické posudky jsou v řízení o úpravu poměrů nezletilých poměrně běžné a mám za to, že k posouzení manželových psychických problémů není třeba posudku psychiatra. Psycholog však není lékař a tedy nemůže nahlížet do lékařské dokumentace, své závěry zakládá na pohovorech s rodiči a vyhodnocení zadaných psychologických testů.
Požadavek na vypracování znaleckého posudku lze opřít o ustanovení § 907 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého soud bere mimo jiné při rozhodování o svěření dítěte do péče v úvahu i výchovné schopnosti každého z rodičů, stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, dále také u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého (a to samozřejmě i po psychické stránce) a úspěšného vývoje.
Níže uvádím citovaná ustanovení:
§ 907
 (1)  Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.
 (2)  Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.
 (3)  Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.
§ 51

Zachování mlčenlivosti v souvislosti se zdravotními službami
 (1)  Poskytovatel je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.
 (2)  Za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje
a)  předávání informací nezbytných pro zajištění návaznosti poskytovaných zdravotních služeb,
b)  sdělování údajů nebo jiných skutečností, je-li poskytovatel zproštěn pacientem, popřípadě zákonným zástupcem pacienta, mlčenlivosti a sděluje-li údaje nebo tyto skutečnosti v rozsahu zproštění,
c)  sdělování, popřípadě oznamování údajů nebo jiných skutečností podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, pokud z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů vyplývá, že údaje nebo skutečnosti lze sdělit bez souhlasu pacienta,
d)  sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení způsobem stanoveným právními předpisy upravujícími trestní řízení; za porušení povinné mlčenlivosti se rovněž nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností při plnění zákonem uložené povinnosti překazit nebo oznámit spáchání trestného činu.
 (3)  Za porušení povinné mlčenlivosti se dále nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností poskytovatelem v nezbytném rozsahu pro ochranu vlastních práv v trestním řízení, občanskoprávním řízení, rozhodčím řízení a ve správním řízení nebo sdělování skutečností soudu nebo jinému orgánu, je-li předmětem řízení před soudem nebo jiným orgánem spor mezi poskytovatelem, popřípadě jeho zaměstnancem, a pacientem nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb; v této souvislosti je poskytovatel oprávněn předat soudnímu znalci, znaleckému ústavu, komoře nebo odborníkovi, kterého si zvolí, též kopii zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi za účelem vypracování znaleckého nebo odborného posudku vyžádaného obhajobou, nebo účastníkem v občanském soudním řízení. To platí obdobně pro sdělování údajů nebo jiných skutečností pro osobu uvedenou v § 64 odst. 1.
 (4)  Za porušení povinné mlčenlivosti se též nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností zdravotnickým pracovníkem, který je členem komory, v nezbytném rozsahu pro účely řízení prováděných orgány komory.
 (5)  Povinná mlčenlivost podle odstavce 1 platí též pro
a)  zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky, a to v souvislosti s výkonem jejich povolání,
b)  zdravotnické pracovníky nebo jiné odborné pracovníky, kteří již nevykonávají své povolání, a informace získali v souvislosti s bývalým výkonem povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka nebo zaměstnání při poskytování zdravotních služeb,
c)  osoby získávající způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka,
d)  osoby uvedené v § 65 odst. 2 nahlížející bez souhlasu pacienta do zdravotnické dokumentace o něm vedené,
e)  členy odborných komisí podle zákona o specifických zdravotních službách,
f)  osoby uvedené v § 46 odst. 1 písm. g),
g)  další osoby, které v souvislosti se svou činností vykonávanou na základě jiných právních předpisů zjistí informace o zdravotním stavu pacienta nebo informace s tím související.
Nahlížení do zdravotnické dokumentace, pořizování jejích výpisů nebo kopií
§ 65
 (2)  Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou bez jeho souhlasu nahlížet, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, a to v nezbytném rozsahu,
...i)  soudní znalci ve zdravotnických oborech a osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které byly pověřeny vypracováním znaleckého posudku znaleckým ústavem, poskytovatelem nebo zdravotnickým pracovníkem, v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku pro potřebu trestního řízení nebo pro řízení před soudem podle jiných právních předpisů, ...