Neochota města zajistit dodávku pitné vody - jak donutit město, aby se staralo o občany a dodávku vody zajistilo?

Vodovod je ve vlastnictví města Verneřice (dále „město“) a spravovala ho vodárenská společnost, naposledy Severočeské vodovody a kanalizace (dále „SČVK“). Kolem prameniště vodovodu probíhaly vždy zemědělské činnosti, v posledních cca 30 letech pastva skotu.
2006 nám bylo SČVK oznámeno, že je ve vodě nadlimitní množství pesticidu Atrazin, SČVK obdržely hygienickou výjimku.
2011 výjimka vypršela a protože město neučinilo žádná opatření ke zlepšení situace (o vodovod se město nestaralo po celou dobu, zejména dle některých svědectví neudržovalo ochranné pásmo), vypověděly SČVK smlouvu o provozování s městem a odstoupily od smlouvy o dodávce vody s odběrateli. V odstoupení se mimochodem hovoří o veřejném vodovodu.
Město oznámilo na vývěsce, že vodovod není vodovodem pro veřejnou potřebu a voda je jen užitková, čímž považovalo věc za vyřízenou. Je nám známo, že město v minulosti, patrně liknavostí, nedodrželo termín pro převod vodovodu do vlastnictví Severočeské vodárenské společnosti, takže o možnost tohoto převodu definitivně přišlo.
My, jako odběratelé napojení na vodovod, jsme dne 8.8.2011 podali na vodoprávní úřad v Děčíně žádost o vydání rozhodnutí podle §1 odst. 4 (dnes odst. 5) zákona č. 274/2001 o vodovodech a kanalizacích (dále „zákon o VaK“), tedy aby vodoprávní úřad určil, že vodovod je vodovodem pro veřejnou potřebu z důvodu ochrany veřejného zdraví (obsah pesticidů).
Vodoprávní úřad nám v reakci na toto podání zaslal sdělení konstatující, že vodovod je vodovodem pro veřejnou potřebu již mnoho let a tedy se na něj vztahuje zákon o vodovodech a kanalizacích, tedy VaK.
Zároveň poukázal na dosud platné rozhodnutí o ochranném pásmu vodovodu Čáslav (a dalších malých vodovodů v okolí, včetně vodovodu Verneřice-Příbram) z roku 1968, jehož dodržení by mohlo pomoci zlepšit kvalitu vody.
Ani poté neučinilo město žádná opatření ohledně vodovodu ani jeho právního režimu, nastal bezprávný stav, kdy jsme měli, sice zadarmo, vodu pochybné jakosti, nebyly uzavřeny žádné smlouvy a na naše občasné dotazy město více méně nereagovalo s poukazem na to, že na to nemá prostředky a neoficiálně i s tím, že z nás jako osob, které tam trvale nebydlí, město nic nemá (zatím je jeden trvale hlášený, další o tom uvažují, ale až bude voda, nemovitosti jsou zčásti v režimu rodinných domů, zčásti rekreační, momentálně nevím, jaký je poměr těchto domů). Argument, že město dostává 100% daní z nemovitosti, neobstál.
Na podzim 2017 jsme se vydali na schůzi zastupitelstva tuto věc projednat. Na základě toho město na jaře 2018 obnovilo oplocení ochranného pásma a v důsledku toho, že SČVK v téže době vypověděly i smlouvu na vodovod v Příbrami, dalo nám (a odběratelům v Příbrami) v létě 2018 smlouvy o dodávce pitné vody, které jsme po velmi nesnadné (ne) komunikaci se starostou nakonec podepsali, i když jejich obsah v některých bodech byl pro nás nevýhodný a v některých nedával smysl. Smlouvu je možné vypovědět s měsíční výpovědní lhůtou.
Na jaře 2019 začaly prosakovat zprávy, že město obnoví mnoho desítek let staré vedení od jímky vodovodu, které může být příčinou toho, že voda často neteče nebo teče velmi málo, a možná i její kontaminace. K tomuto kroku se snad v této chvíli schyluje. Zároveň však starosta sousedům jednotlivě sděloval, že se městu provozování nevyplatí (zejména kvalita vody v Příbrami je velmi kolísavá) a že dostaneme nové smlouvy s nižší cenou, ale vodovod bude mít pouze užitkovou vodu.
Z dobře informovaného zdroje vím, že starosta vznesl v tomto smyslu dotaz na plán vodovodů a kanalizací na krajském úřadě v Ústí nad Labem a konzultoval blíže neurčená ministerstva.
Zatím nevíme, zda probíhá nějaké řízení v tomto ohledu, ale chceme být připravení, až budeme muset nějak reagovat.
Předpokládáme, že rozhodnutí by vydával vodoprávní úřad, ale nejsme si jistí, jakou podobu by mělo. Tedy zda půjde o správní rozhodnutí, kdy bychom se mohli odvolat, nebo jen o revizi původního sdělení.
Nedá se samozřejmě vyloučit ani to, že vodoprávní úřad bude na svém sdělení trvat, a ani to, že spor bude nakonec rozhodovat Ministerstvo zemědělství. My jako odběratelé se vyjmutí vodovodu z působnosti zákona o VaK obáváme, protože město se o vodovod nestaralo ani v době, kdy mělo černé na bílém (od r. 2011), že jde o vodovod pro veřejnou potřebu. Je sice povinno se o vodovod starat i podle stavebního zákona a podle zákona o vodách, ale to v tomto případě reálně nehraje roli a podle našeho názoru jde jen o snahu se vodovodu „zbavit“ v situaci, kdy na jeho špatném stavu má hlavní vinu právě město.
V příloze zasílám výpověď SČVK, sdělení vodoprávního úřadu a rozhodnutí o ochranném pásmu z r. 1965.
Moje dotazy jsou tyto:
1) Jaké máme jako odběratelé možnosti se bránit, a to jak právní cestou (odvolání, námitky?? ), tak i cestou jednání např. s vodoprávním úřadem, ministerstvem apod. ? Lze např. argumentovat i veřejným zájmem vzhledem k současnému stavu zásob vody v ČR, např. tak, že si pouze z ekonomických důvodů nemůžeme dovolit nechat zaniknout zdroj potenciálně velmi kvalitní pitné vody? Napadají vás jiné argumenty či cesty? Mělo by podle vás smysl, v případě, že vodovod ztratí statut veřejného vodovodu, dávat obdobné podání, jako jsme podávali v roce 2011 (podle §1 odst. 5) zákona o VaK – např. z důvodu ochrany životního prostředí?
2) Nevytváření prostředků na obnovu a rozvoj a neplnění dalších povinnosti vlastníka veřejného vodovodu podle zákona o VaK jsou správní delikty pod pokutou. Máte nějaké zkušenosti, jak aktivní je MZE v tomto ohledu, tedy zda metodicky vede a případně kontroluje a pokutuje ty, kdo se těchto deliktů dopustí? Hraje při posuzování deliktu roli i velikost vodovodu (asi ano)? Lze tímto v našem případě městu argumentovat nebo je tak malý vodovod pro MZE nepodstatný?
3) V případě, že rozhodnutí bude v náš neprospěch, a my bychom byli nuceni vybudovat individuální studny, dá se toto považovat za věc ohrožující životní prostředí? (Lépe jeden zdroj než 10)
4) Domníváte se, že je možné argumentovat nebo se dokonce domáhat nějakých nároků z titulu snížení hodnoty nemovitosti, kterou jsme všichni kupovali jako nemovitost napojenou na veřejný vodovod, případně že nám tento stav brání v řádném užívání nemovitosti?
5) Mohlo by naše postavení posílit, pokud by se k trvalému pobytu přihlásilo více osob? Třeba ve smyslu zákona o obcích?
6) Pokud bychom chtěli svépomocí vodovod, byť oficiálně s užitkovou vodou, udržet v pitném stavu, jakou právní formou bychom se měli sdružit – je to vůbec vhodné řešení?
7) Existují normy i pro užitkovou vodu a jaký předpis je případně upravuje?
8) Budu vděčná za jakékoli jiné náměty či postřehy, na co se zaměřit a jak postupovat.
Děkuji Vám za Váš čas a za případné cenné rady. S pozdravem, Pavla.

ODPOVĚĎ:
Dobrý den,
na dotazy odpovím ve Vámi zvoleném pořadí:

1/ Možnosti obrany odběratelů vody:
Možnosti Vaší „přímé“ obrany (podávání opravných prostředků, např. odvolání) budou záviset na tom, zda se stanete (jako odběratelé vody) účastníky některého správního řízení, které bude ve věci předmětného vodovodu vedeno. O takové konstrukci však lze vcelku pochybovat, neboť platná právní úprava nepočítá s tím, že by se měli stávající odběratelé vody stát účastníky správního řízení, vedeného zpravidla toliko s vlastníkem, popř. provozovatelem vodovodu.
Obranu Vám proto doporučuji vést především cestou podávání podnětů k příslušným orgánům (vodoprávní úřad, krajský úřad a Ministerstvo zemědělství), resp. cestou konzultací současné situace s těmito orgány. Jako odběratelé vody nedisponujete právním postavením, které by Vám umožnilo přímo ovlivnit průběh předmětného správního řízení, musíte se proto pokusit „vyzbrojit“ informacemi od orgánů, které jimi disponují.
Dle mého názoru je Vámi navrhovaný argument zcela logický a přesně vystihující Vaší motivaci. Ekonomické hledisko je ostatně kritériem, které by mělo město při jakékoli dispozici se svým majetkem, resp. rovněž při běžné správě tohoto majetku, klást na první místo (jak to ostatně vyplývá z § 38/1 zákona o obcích. Dle tohoto ustanovení konkrétně platí, že:

“Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Porušením povinností stanovených ve větě první a druhé není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně odůvodněn …”

Pokud by byl předmětný vodovod prohlášen za neveřejný, lze Vám v každém případě doporučit zopakovat iniciativu dle § 1/5 zákona o vodovodech a kanalizacích a znovu se pokusit přimět vodoprávní úřad ke změně statusu předmětného vodovodu.

Pakliže by se Vaše situace nevyvíjela příznivě, doporučuji Vám v této věci kontaktovat veřejného ochránce práv:

https://www.ochrance.cz/

Za úvahu dále stojí i kontaktování místně příslušné krajské hygienické stanice:

https://www.statnisprava.cz/rstsp/ciselniky.nsf/i/d0036 

2/ Šetření přestupku:
Je pravdou, že Vámi popsaná pasivita města, jako vlastníka předmětného vodovodu, by mohla být kvalifikována jako některý z přestupků (a to zejména dle § 33/2 zákona o vodovodech a kanalizacích). Upozorňuji nicméně, že tyto přestupky nejsou šetřeny Ministerstvem zemědělství, nýbrž místně příslušným krajským úřadem (jak to vyplývá z § 34/2 zákona o vodovodech a kanalizacích).
Osobní zkušenost s postupem jednotlivých krajských úřadů při šetření těchto přestupků nemám.
Velikost/rozsah vodovodu, kterého se má přestupek týkat, je nepochybně faktorem, který sehraje svou roli například při úvaze o výši vyměřované pokuty. Nelze však uzavřít, že by byl některý vodovod příliš malý na to, aby se jím krajský úřad vůbec zabýval (krajský úřad je povinen se z úřední povinností zabývat každým přestupkem, o němž se dozví).

3/ Ohrožení životního prostředí v případě budování individuálních studní:
Vaše úvaha je sice logická, ovšem stav ohrožení životního prostředí nebude (nemusí být) navozen pouze tím, že na jednom místě bude zřízeno několik individuálních studní. Skutečnost, zda by zrušení předmětného vodovodu představovalo ohrožení stavu podzemních vod (resp. tedy ohrožení životního prostředí) je odbornou otázkou, k jejímuž zodpovězení je příslušný veřejnoprávní orgán (vodoprávní úřad).
V této souvislosti připomínám, že studna, jakožto vodní dílo (ve smyslu § 55/1 písm. j) vodního zákona) může být zřízena pouze s předchozím přivolením speciálního stavebního úřadu, kterým je v tomto případě právě vodoprávní úřad (§ 15 a násl. vodního zákona). Vodoprávní úřad tedy bude případně rozhodovat o tom, jaké množství studní v dané lokalitě povolí a jké již nikoli).

4/ Snížení hodnoty nemovitosti a znemožnění jejího užívání:
O snížení hodnoty Vaší nemovitosti by se v této souvislosti dalo jistě uvažovat. Aby však bylo možné tento argument použít, bylo by zároveň nezbytné prokázat, že k tomuto snížení došlo z důvodu protiprávního postupu města. Dojde-li k zániku předmětného vodovodu, resp. jeho statusu vodovodu pro veřejnou potřebu, legální cestou, neporuší město žádnou svou právní povinnost a Váš nárok na případné odškodnění tudíž nevznikne. Na tomto místě ponechávám stranou otázku případného promlčení Vašeho nároku (či jeho části).
Výše uvedená úvaha se obdobným způsobem vztahuje rovněž na bránění v řádném užívání nemovitosti.
Lze si představit, že tímto směrem povedete svou podpůrnou argumentaci, případné vymáhání nároku na odškodnění však nehodnotím jako příliš reálné (resp. by bylo zapotřebí prokázat vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním postupem města a vznikem újmy na Vaší straně, což může být poměrně nesnadné).

5/ Zvýšení počtu občanů obce:
Domnívám se, že zvýšením počtu občanů obce by se Vaše postavení nijak dramaticky nezměnilo.
Dle § 16/2 písm. f) a g) zákona o obcích platí, že občan obce, který dosáhl věku 18 let, má právo:

- požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce; je-li žádost podepsána nejméně 0,5 % občanů obce, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů;

- podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty; orgány obce je vyřizují bezodkladně, nejdéle však do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů.

Stejná oprávnění však svědčí i fyzické osobě, která dosáhla věku 18 let a vlastní na území obce nemovitost (§ 16/3 zákona o obcích).

6/ Sdružení za účelem svépomocné údržby vodovodu:
Svépomocná údržba vodovodu v provozuschopném stavu připadá v úvahu pouze tehdy, vysloví-li s tím souhlas město, jako vlastník tohoto vodovodu. Je nutné si uvědomit, že přestože dává nyní město od předmětného vodovodu „ruce pryč“, je stále jeho vlastníkem.
Pakliže by město vyslovilo se svépomocnou údržbou vodovodu souhlas, bude vhodné, abyste založili spolek (ve smyslu § 214 a násl. občanského zákoníku). Se spolkem by mohlo město následně uzavřít smlouvu, jejímž prostřednictvím by vyslovilo souhlas se svépomocnou údržbou vodovodu a v níž by se spolek k této činnosti zavázal.

7/ Normy pro užitkovou vodu:
Platná právní úprava hovoří sice na některých místech o „užitkové vodě“, to však pouze v souvislosti s pojmem „vodovodní potrubí užitkové vody“. Jinak je však užíván pojem „surová voda“ (tedy voda, která musí být upravena, aby se stala vodou pitnou).

V obecné rovině je tato problematika upravena v § 13 zákona o vodovodech a kanalizacích a dále v § 3 a násl. zákona o ochraně veřejného zdraví.
Podrobně jsou pak ukazatele jakosti surové vody odebírané z povrchových vodních zdrojů nebo z podzemních vodních zdrojů pro účely úpravy na vodu pitnou zakotveny v § 21 a násl. vyhlášky č. 428/2001 Sb. (konkrétní číselné údaje jsou pak uvedeny v příloze č. 13 této vyhlášky). Hygienické (a jiné) parametry surové vody jsou však touto vyhláškou stanoveny vždy pro případ, že má být surová voda upravena na vodu pitnou (k čemuž patrně Váš dotaz zcela nesměřuje).
Okrajově se pak touto problematikou zabývá rovněž vyhláška č. 252/2004 Sb. , která (mimo jiné) stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu.
V podrobnostech Vám doporučuji se v této věci obrátit na místně příslušnou krajskou hygienickou stanici.

8/ Na co se zaměřit a jak postupovat:
Kromě komunikace s místně příslušným vodoprávním úřadem Vám doporučuji konzultovat současný stav s místně příslušnou krajskou hygienickou stanicí. Jedná se o orgán, který je oprávněn uložit vlastníkovi vodovodu pro veřejnou potřebu povinnost zjednat nápravu (bude-li zjištěn závadný stav jím dodávané pitné vody).

_______________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:

• zákon č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení)
• zákon č. 274/2001 Sb. , o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)
• zákon č. 254/2001 Sb. , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)
• zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
• zákon č. 258/2000 Sb. , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů
• vyhláška č. 428/2001 Sb. , kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb. , o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)
• vyhláška č. 252/2004 Sb. , kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody