Omezení, zbavení svéprávnosti (způsobilosti k právním úkonům) - informace

Soud vždy musí posoudit vzhledem k zájmům posuzovaného, zda nepostačí uložit některé z mírnějších a méně omezujících opatření, o kterém může v průběhu řízení i bez návrhu rozhodnout.

Podmínky, za kterých může soud rozhodnout o omezení svéprávnosti:

• ve svéprávnosti lze omezit pouze osobu zletilou nebo plně svéprávného nezletilého člověka (přiznání svéprávnosti, uzavření manželství),
• musí jít o osobu trpící duševní poruchou, která není jen přechodná a která způsobuje neschopnost právního jednání,
• soud musí danou osobu zhlédnout – nelze omezit svéprávnost pouze na základě spisového materiálu, znaleckého posudku,
• omezení musí být v zájmu osoby a musí jí být ku prospěchu,
• osobě hrozí jinak závažná újma, pokud zůstane svéprávná,
• zásada proporcionality – nemůže být použito některého z mírnějších a méně omezujících opatření

Rozsah omezení

Soud může omezit svéprávnost jedince pro duševní poruchu, která není jen přechodná, tzn. , nejde jen o náhlé zdravotní komplikace. Na druhé straně i krátkodobé trvání duševní poruchy vyvolané například užíváním drog, alkoholu, stresem či přepracováním, může vyvolat u jedince stav, u kterého hrozí ohrožení jeho zájmu či způsobení závažné újmy. Tedy v krajním případě lze omezit svéprávnost i u člověka trpící poruchou, která nemusí být vždy trvalá a neléčitelná.

Typickými příklady duševních poruch, pro které v praxi bývá omezena svéprávnost člověka, tedy jeho způsobilost právně jednat je např. (schizofrenie, progresivní paralýza nebo chronická stadia závislosti na omamných látkách s pokročilou deprivací osobnosti apod.)
Jsou-li všechny výše uvedené podmínky naplněny, tedy je v zájmu dané osoby omezit její svéprávnost, je nutné rozhodnout, v jakém rozsahu má být svéprávnost omezena. Nelze omezit svéprávnost člověka ve větším rozsahu, než odpovídá jeho duševnímu stavu a jeho skutečným možnostem.
Pro stanovení rozsahu omezení lze použít negativní nebo pozitivní výčet. U negativního výčtu jsou ve výroku rozhodnutí uvedena právní jednání, která daná osoba nemůže samostatně činit s tím, že k ostatním nevymezeným právním jednáním je plně svéprávná. Svéprávnost člověka nelze omezit v právním jednání týkajícího se každodenních běžných záležitostí života (např. koupě potravin, oblečení, koupě jízdenky, určení místa bydliště atd.).

Omezení svéprávnosti se může týkat uzavírání smluv o finančních produktech, nakládání s finančními prostředky a majetkem jehož hodnota přesahuje stanovenou částku, možnosti vyjádření souhlasu s poskytováním a nakládáním s osobními údaji, schopnosti uzavírat dědickou smlouvu či sepsat závěť, předběžné prohlášení, procesní způsobilosti před správními úřady a soudy, jednání s institucemi soukromého a veřejného práva (banky, pošta, finanční úřad, úřad práce) a dalších jednání.

Ustanovení opatrovníka

Soud v rámci řízení o omezení svéprávnosti zjišťuje, zda osoba, o jejíž omezení svéprávnosti se jedná, neučinila předběžné prohlášení, ve kterém by označila danou osobu za opatrovníka. Soud musí vždy zjišťovat, zda předběžné prohlášení bylo sepsáno či nikoliv. Bylo-li sepsáno formou veřejné listiny, sdělí soudu tuto skutečnost na dotaz notářská komora, kde je takové prohlášení zaznamenáno do seznamu, který notářská komora pro tyto účely vede. Předběžné prohlášení sepsané ve formě soukromé listiny (opatřeno datem a podpisem dvou svědků) může předložit jakákoli osoba, u které se nachází.

Předběžným prohlášením je soud ohledně volby opatrovníka vázán. Soud u navrhované osoby musí zjistit, zda splňuje všechny zákonné požadavky kladené na opatrovníka. Opatrovníkem osoby omezené na svéprávnosti může být jmenována osoba plně svéprávná (způsobilá právně jednat), která bude náležitě hájit zájmy opatrovance, a její zájmy nebudou v rozporu se zájmy opatrovance. Osoba navrhovaná na opatrovníka musí s jejím jmenováním opatrovníkem pro danou osobu vyjádřit souhlas.

V ostatních případech, kdy předběžné prohlášení sepsáno nebylo, soud jmenuje opatrovníka dle přání opatrovance a jeho potřeb či podnětů osob opatrovanci blízkých. Vždy musí jednat v zájmu osoby, jejíž svéprávnost se omezuje a při výběru opatrovníka nesmí dojít ke střetu zájmu opatrovníka a opatrovance.

Řízení o svéprávnosti

Návrh na omezení svéprávnosti se podává u okresního (městského, obvodního) soudu, v jehož obvodu je trvalé bydliště osoby, o jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Pokud je tato osoba bez svého souhlasu umístěna ve zdravotním ústavu nebo v zařízení sociálních služeb, je příslušný soud, v jehož obvodu je tento ústav.

Aktivně legitimován k podání návrhu je každý, kdo má právní osobnost (fyzická osoba, právnická osoba – zdravotnický ústav). Z obsahu návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových i právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný a dále proč dle něj nepostačuje užití mírnějších a méně omezujících opatření. Soud může navrhovateli uložit, aby v přiměřené lhůtě předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná, není-li zpráva předložena, soud řízení zastaví. Z toho důvodu je vhodné lékařskou zprávu přikládat již v návrhu.
Za návrh na omezení svéprávnosti se neplatí soudní poplatek (§ 11 odst. 1 písm. f) zákon o soudních poplatcích).