Počet stránek ve webu: 43.470

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.07 (60 hlasů)

Stránka aktualizována podle nového občanského zákoníku 2014

Osnova textu:


Autoři textu: Mgr. Eva Stránská, MUDr. Zbyněk Mlčoch,   aktualizace 2014 Mgr. Vlaďka Nováková

 

 

 

Úvod a základní fakta o výživném

 

Základní rodičovskou povinností je výživa dítěte. V  drtivé většině případů je řešení otázky vyživování dítěte spojeno s  rozpadem manželství a jeho následným rozvodem.

Následující řádky ve stručnosti shrnou nejpodstatnější skutečnosti týkající se vyživovací povinností rodičů vůči dítěti, výživného, zániku nároku a promlčení nároku na výplatu alimentů.

Základní fakta

  • povinností rodičů je uspokojovat životní potřeby dítěte pro jeho všestranný rozvoj po fyzické i duševní stránce,
  • není to pouze poskytování peněz, ale celkové materiální zajištění dítěte k jeho zdravému vývoji (strava, oblečení, bydlení, vzdělání, kulturní a sportovní aktivity apod.).

 

Pojmy vyživovací povinnost a výživné

Vyživovací povinnost rodičů k dítěti je nejdůležitějším druhem vyživovací povinnosti.   Trvá zásadně po celou dobu existence právního vztahu mezi rodičem a dítětem a je jeho trvalým obsahem. Vyživovací povinnost trvá až do doby, kdy jsou děti schopny samy se živit. Věk dítěte se v  tomto případě nepovažuje za rozhodnou skutečnost.

Nejprve si upřesněme obsah dvou základních pojmů – vyživovací povinnost a výživné. Jedná se o pojmy si natolik blízké a provázané, že jsou poměrně často zaměňované.

  • Vyživovací povinnost rodiči vzniká v  okamžiku narození dítěte.
  • Výživné stanovuje soud v  případě, že rodič neplní svou vyživovací povinnost. Na výživném se mohou i rodiče dohodnout (mimosoudně) a to např. za situace, kdy nejsou ve sňatku a o dítě pečuje jen jeden rodič.

Vyživovací povinnost není povinnost, kterou by založilo soudní rozhodnutí – soud pouze přikáže jednomu z  rodičů plnit povinnost, která mu vznikla narozením dítěte, a stanoví minimální výši, v  jaké má být tato povinnost plněna – výši výživného.

 

Zletilost a placení výživného (alimentů), sňatek potomka a vliv na alimenty

Nabytí zletilosti dítěte neznamená automatický zánik vyživovací povinnosti rodičů k němu. Jak již bylo napsáno výše, vyživovací povinnost trvá až do doby, kdy jsou potomci schopni se sami živit. Věk potomka se v  tomto případě nepovažuje za rozhodnou skutečnost.

Pokud ale dítě nabude schopnost živit se samo již před dosažením zletilosti, vyživovací povinnost rodičů zaniká (o tom musí na návrh povinného rodiče rozhodnout soud). Oproti tomu, vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá, pokud potomek i přes dosažení zletilosti, není schopen sám živit (např. v případě dítěte těžce tělesně či mentálně postiženého, také v případě dítěte soustavně se připravujícího na své budoucí povolání studiem např. na první vysoké škole).

Vyživovací povinnost rodičů potomka zaniká také např. sňatkem potomka, kdy je tato vyživovací povinnost nahrazena vyživovací povinností mezi manžely.

 

 

Kdy je třeba podat návrh na určení výživy a výchovy dítěte?

V  případě nezletilých dětí rozhodne soud o výchově a výživě dítěte i bez návrhu – to znamená, že je-li např. rozvedeno manželství, ze kterého vzešly nezletilé děti, soud automaticky projedná i svěření dítěte do péče a stanoví výši výživného, aniž by jeden z  rodičů musel podat návrh na určení svěření do péče a určení výše výživného.

Oproti tomu výživné (a jeho výši) zletilých potomků upravuje soud jen na návrh, a to návrh zletilého dítěte nebo jím zvoleného a zplnomocněného právního zástupce.

 

Jak dlouho trvá vyživovací povinnost k potomkovi?

  • vyživovací povinnost trvá do doby než je potomek schopen se sám živit - není tedy omezena věkem dítěte (je-li vyživovací povinnost stanovena soudem, v případě že je to zapotřebí, doporučujeme podat soudní návrh na její zrušení),
  • potomek (nezletilý i zletilý) je schopen sám se živit až po dokončení přípravy na své povolání tak, že může začít pracovat,
  • vyživovací povinnost zpravidla zaniká ukončením studia, kdy potomek nebude již studovat dál na vyšším stupni vzdělávání (studium na druhé vysoké škole již není zapotřebí k tomu, aby se potomek byl schopen sám živit a o zrušení povinnosti hradit výživné by měl v takovém případě rozhodnout na návrh povinného rodiče soud)
  • pokud potomek nemůže studovat nebo pracovat z důvodu nemoci nebo zdravotního postižení a není zabezpečeno důchodem, vyživovací povinnost trvá.

 

Kdo musí dítěti, potomkovi platit výživné (alimenty)?

  • oba rodiče (biologičtí nebo adoptivní) plní vyživovací povinnost podle svých možností, schopností a majetku – dítě má právo na stejnou životní úroveň rodičů,
  • nemohou-li rodiče plnit tuto povinnost, přechází vyživovací povinnost na prarodiče (na babičku a dědečka z té strany, kde rodič nemůže plnit vyživovací povinnost).

 

Kdy o výživném (alimentech) rozhoduje soud?

  • jeden nebo oba rodiče se přestanou o dítě řádně starat,
  • rodiče, kteří jsou manželé, požádají o rozvod manželství,
  • rodiče dítěte nežijí spolu a jeden z nich podá návrh k místně příslušnému soudu na určení výživného,
  • rodiče sice spolu žijí, ale nejsou schopni se domluvit na vyživovací povinnosti.

 

Který soud je místně příslušný (kam podávat návrhy k soudu týkající se alimentů)

  • jedná-li se o výživné pro nezletilé dítě, příslušným soudem je soud dle trvalého bydliště dítěte,
  • jedná-li se o výživné pro zletilého potomka, příslušným je soud dle trvalého bydliště rodiče, proti kterému návrh směřuje.

 

Jak probíhá soudní řízení o alimentech?

  • Soud zahájí řízení buď na návrh nebo i bez návrhu (tedy sám od sebe) - viz výše.
  • Za nezletilé dítě podává návrh rodič
  • Zletilý potomek ("dítě") si podává návrh sám.
  • Návrh se podává ve třech kopiích.
  • Soud určí nezletilému dítěti pro toto řízení opatrovníka, kterým je orgán sociálně právní ochrany dětí (reálně se bude řízení účastnit sociální pracovník z místního úřadu), soud pošle jednu kopii návrhu opatrovníkovi a druhou povinnému rodiči k vyjádření,
  • Soud určí datum pro ústní jednání, kde bude zjišťovat všechny důležité skutečnosti pro určení, zda rodič má plnit vyživovací povinnost a v jaké výši, soud rozhodne a rozhodnutí zašle oběma rodičům i opatrovníkovi, event. zletilému potomkovi.

 

Zpětné vymáhání výživného, alimentů

Poměrně obvyklým případem je situace, kdy jeden z  rodičů neplní vyživovací povinnost a manželství buď není rozvedeno nebo dotyčný manžel zmizel beze stopy, o výživu svého dítěte se nestaral, po letech se vrátil a usiluje o rozvod nebo rodiče nebyli manželi ale pouze partnery, rozešli se, ke stanovení výživného soudem nedošlo, ale existovala pouze dohoda mezi partnery, která po čase přestala být plněna.

  • v případě nezletilých i zletilých potomků je možné požádat soud, aby byla manželovi, který výživu dítěte v  minulosti nezajišťoval, uložil povinnost doplatit výživné zpětně za předcházející tři roky, stejná je i promlčovací lhůta u soudně stanovaného neplaceného výživného
  • zletilý potomek může požadovat určení výživného ode dne podání návrhu.



Odvolání proti soudnímu rozhodnutí o výživném

  • Každá strana má možnost podat do 15 dnů od doručení rozsudku odvolání proti rozhodnutí soudu.

 

Podle čeho se určuje výživné, jak vysoké mohou být alimenty na dítě, potomka

Pokud mezi rodiči nevznikne dohoda o výši výživného bude ji muset určit soud.

Jeho rozhodnutí bude vycházet z potřeb dítěte (např. mentálně postižené dítě potřebuje vyšší finanční prostředky pro uspokojení svých základních potřeb než dítě zdravé, mezi další potřeby jsou pak např. výdaje na zdraví potomka, školní potřeby, školní kroužky apod.), dále pak ze schopností a možností rodiče, který má výživné platit. A v  neposlední řadě se posuzují schopnosti a možnosti rodiče, který bude mít dítě v  péči, zajistit dítěti dostatečné uspokojování jeho potřeb.

 

Při posuzování schopností a možností rodiče platit výživné v  určité výši nejsou rozhodné jím tvrzené výdělečné a majetkové poměry, ale jeho reálné výdělečné, popř. i majetkové poměry, dané mj. jeho fyzickým stavem, nadáním, množstvím získaných vědomostí a pracovních zkušeností, manuální zručností, pracovními návyky a pracovními zkušenostmi, flexibilitou, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnaností v regionu bydliště povinného apod. .

 

Soud přihlíží k tomu, který z rodičů se o dítě převážně stará (kdo s ním dělá domácí úkoly, chodí k lékaři, na kroužky apod.) a který z rodičů pečuje o společnou domácnost.
Při určování výše výživného pro nezletilé dítě není soud vázán navrhovanou výší, může tedy podle své úvahy snížit nebo zvýšit navrhované výživné dle svého uvážení.
U zletilého potomka je soud vázán navrhovanou výší výživného, může jej pouze snížit.

 

Shrnutí:

  • výše výživného se určuje podle majetkových poměrů obou rodičů i dítěte

Soud zjišťuje:

  • příjmy ze zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti,
  • příjmy z důchodů a rent,
  • příjmy z majetku (z pronájmu nemovitostí, z akcií apod.),
  • jaký má rodič majetek (vilu, chalupu, sbírku vzácných známek, drahý automobil apod.),
  •  
    soud může nechat vyslechnout svědky, někdy si může nechat vyhotovit výpisy z účtu povinného (toho kdo platí výživné)

 

Co když rodič nespolupracuje a nesdělí své příjmy

Odmítne-li rodič doložit své příjmy z podnikání, soud může předpokládat příjem 15ti násobku životního minima (cca 47 000 Kč) .

Nepracuje-li rodič, pak soud zkoumá důvod (např. zdravotní problémy a důvody, region s vysokou nezaměstnaností, rodič se práci vyhýbá a raději je závislý na sociálních dávkách).

 

Jak a komu se platí výživné (alimenty)?

  • výživné pro nezletilé dítě platí rodič tomu rodiči, který má dítě ve své péči,
  • výživné pro zletilého potomka je rodič povinen platit přímo zletilému potomkovi a ne např. rodiči, u kterého zletilec bydlí,
  • výživné se zpravidla platí měsíčně ke dni, který je uveden v rozsudku,
  • soud může určit, že část výživného je rodič povinen zasílat na spořící účet dítěte (např. za situace, kdy má rodič velmi vysoké příjmy a potomek by nebyl schopen výživné spotřebovat a hrozilo by, že by ho užíval pro osobní potřebu rodič, který o dítě pečuje) , nebo může rodiči stanovit jednorázovou částku pro určité období (např. pokud rodič plánuje vycestovat ze země na delší dobu),
  •  
    na výživné se vztahuje tzv. předběžná vykonatelnost – jelikož je rodič povinen platit výživné bez ohledu na to, zda probíhá či neprobíhá soudní řízení o výživném, rodič je již od vydání rozhodnutí soudu povinen platit výživné v určené výši, a to ještě před nabytím právní moci,

 

Je možné požadovat vrácení výživného, alimentů?

  •  
    platí zásada, že jednou spotřebované (zaplacené) výživné se nevrací (jiná je situace, kdy potomek pobírá výživné, ač by na něj teoreticky neměl mít právní nárok)



Nízké alimenty, vysoké alimenty a co dělat …

Pokud se změní majetkové poměry rodiče nebo dítěte, pak může soud změnit na návrh nebo i bez něj výši vyživovací povinnosti, změnu výše výživného lze požadovat u nezletilého dítěte až tři roky zpětně (ale pozor, již jednou zaplacené výživné se nevrací) a u zletilého dítěte ode dne podání návrhu.
  • Za změnu majetkových poměrů na straně rodiče lze považovat např. :
    • změnu zdravotního stavu,
    • změnu nebo ztrátu zaměstnání,
    • získání majetku (např. restitucí, děděním, vlastní činností),
    • vznik další vyživovací povinnosti (např. uzavřením manželství, narozením dalšího dítěte),
  • Za změnu majetkových poměrů na straně dítěte se např. považuje:
    • vývoj dítěte (jak dítě roste a vyvíjí se, vznikají další a další požadavky na uspokojování jeho potřeb),
    • přijetí dítěte do školy a s tím spojené náklady (např. školní potřeby, školní aktivity, kroužky, kursy, šk. výlety),
    • nemoc nebo úraz,
    • získání majetku,
    • výdělečná činnost potomka.

 

Neplacení výživného a jak se bránit - informace

Neplacení výživného povinným rodičem bohužel není neobvyklým jevem. S  lehkou nadsázkou se dá říci, že spíše řádné a včasné placení výživného je neobvyklým jevem. Proti neplatiči se lze bránit návrhem na nařízení exekuce nebo trestním oznámením (nebo samozřejmě obojím).

 

Trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy podle § 196, zák. č. 40/2009 Sb. , trestního zákoníku, je možné podat v případě, že dochází k neplacení výživného po dobu delší jak čtyř po sobě jdoucích měsíců. Samozřejmě, že v situaci, kdy je placena např. každá čtvrtá dávka výživného nebo pokud je výše výživného svévolně snížena povinným rodičem, je radno uvažovat o podání trestního oznámení o spáchání uvedeného trestného činu bez ohledu na to, že na první pohled není dodržena čtyřměsíční prodleva.

  • jak tedy již bylo uvedeno výše, pokud rodič úmyslně nebo z nedbalosti neplní svou vyživovací povinnost, dopouští se trestného činu „Zanedbání povinné výživy“,
  • neplněním vyživovací povinnosti je situace, kdy rodič neposílá výživné nebo když posílá méně nebo když hradí výživné nepravidelně,
  •  
    rodič, který má dítě svěřené do péče, nebo zletilé dítě, mají tyto možnosti:
     
    • vyzvat povinného rodiče k řádnému placení výživného,
    • podat na Policii ČR trestní oznámení (lze jej podat po čtyřech nezaplacených výživných, nikoli až po šesti, jak je na internetu často uváděno - viz trestní zákoník §196),
    • není-li výživné stanoveno soudem, pak podat návrh na určení vyživovací povinnosti,
    •  
      je-li již výživné určeno soudem, pak podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce.

Často se nás ptáte: OTEC PLATÍ NIŽŠÍ VÝŽIVNÉ NEŽ BY MĚL - CO DĚLAT?

Pokud rodič částečně plní nebo plní občas v intervalech kratších jak 4 měsíce po sobě, nevykládá se takové jednání jako trestný čin podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku.
cituji: "Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta."
Což ovšem neznamená, že se nic neděje, výživné je pouze nutné vymáhat občanskoprávní cestou, nikoliv trestní cestou.  
Tady je nutné si uvědomit, že trestněprávní sankci není dosaženo plnění vyživovací povinnosti a tudíž sankce se de facto míjí účinkem trestu (účinkem by mělo být zajištění výživy), proto se podmínky naplnění skutkové podstaty sledují tak přísně (tedy policií je vyžadováno absolutní neplnění, a to po dobu mi 4 měsíců).

 

Trestní oznámení na neplacení výživného nebo rovnou exekuce na výživné?

V zásadě je možné neplnění vyživovací povinnosti řešit oběma způsoby najednou, tedy podáním trestního oznámení i návrhu na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.
  •  
    trestní oznámení kvůli neplacení výživného, alimentů:
     
    • můžete podat na kterékoli policejní stanici, Policie ČR oznámení prošetří, předá státnímu zástupci a ten podá k soudu obžalobu, na základě které proběhne soudní řízení o vině a trestu,
    •  
      povinný rodič má možnost vyhnout se odsouzení dobrovolným splacením dlužné částky ještě před vyhlášením rozsudku (jde o tzv. účinnou lítost),

 

 
  • nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce je nuceným vymáháním dluhu (výkon rozhodnutí provádí soud, kdežto exekuci exekutor) těmito způsoby:
  •  
    • srážkami ze mzdy rodiče nebo z jiného příjmu,
    • přikázáním pohledávky z účtu rodiče (např. sporožirový účet),
    • prodejem movitých věcí (automobil, luxusní hodinky apod.),
    • prodejem nemovitých věcí (rodinný dům, byt, chalupa, pozemek apod.),
    •  
      prodejem podniku.



Promlčení alimentů, promlčení nároku na výplatu dávek výživného - lhůta, pravidla

 

Promlčení nároku na výplatu dávek výživného znamená, že po uplynutí určité lhůty od doby, kdy nárok vznikl, se nárok stává prakticky nevymahatelným před soudem. Promlčení nároku je nutné namítnout (to dělá povinný rodič, který neplatil alimenty jak měl). To znamená, že i promlčený nárok lze žalovat před soudem, ale namítne-li strana žalovaná promlčení a soud shledá námitku oprávněnou, žaloba bude zamítnuta.

 

Vyživovací povinnost se nepromlčuje. Promlčuje se pouze právo na výplatu jednotlivých dávek opakujícího se plnění – tedy každé jednotlivé platby výživného.

 

Promlčecí lhůta se počítá pro každou dávku výživného zvlášť a její délka je tři roky od doby, kdy měla být řádně vyplacena.

 

Promlčecí lhůta se přerušuje buď podáním žaloby na zaplacení dlužné částky na rodiče, který výživné řádně neplatí, nebo dohodou o uznání závazku, kterou mezi sebou rodiče sepíší.

 

Jak soudní rozhodnutí na zaplacení dlužné částky výživného, tak písemná dohoda o uznání závazku mají podstatný dopad na promlčení přiznaného nároku. Od okamžiku právní moci rozhodnutí nebo od data sepsání dohody o uznání závazku běží desetiletá promlčecí lhůta!

 

Ukončení placení výživného, alimentů

Zánik vyživovací povinnosti je zákonným předpokladem pro úspěšnost návrhu na ukončení povinnosti platit výživné. Vyživovací povinnost  a výživné nejsou synonyma. To znamená, že nastane-li některá ze skutečností, které působí zánik vyživovací povinnosti dítěte (dítě nastoupí do práce, uzavře sňatek apod.), je třeba, aby rodič, který platí výživné, podal návrh na soud a požádal o zrušení povinnosti platit výživné vůči dítěti, které je již schopné živit se samo (RODIČ TEDY NEMŮŽE SÁM OD SEBE PŘESTAT PLATIT VÝŽIVNÉ STANOVENÉ SOUDEM, NAPŘ. KDYŽ SI POTOMEK ZAČNE VYDĚLÁVAT PENÍZE) . Zrušení povinnosti platit výživné je vázané na rozhodnutí soudu.

 

Kdy mohu přestat platit výživné?

O ukončení placení výživného může rozhodnout pouze soud, kdy se zkoumá, zda je dítě schopno se uživit samo. Jedná se o jednu větu v zákoně, která vyvolává mnohé diskuse. Schopnost samostatně se uživit je u dítěte soudem zkoumáno v širších souvislostech, přičemž je nutné posoudit mnohé faktory, kdy ačkoliv případy na první pohled vypadají obdobně, skutkové okolnosti byly určitým způsobem rozličné, a proto došlo i k odlišnému rozhodnutí.


Dítě chodí na brigádu, nepotřebuje alimenty
Dítě studuje vysokou školu, občas si přivydělává na brigádách a jezdí na zahraniční pobyty. Rodiči by se mohlo zdát, že když dítě je schopno si ve městě zajistit brigádu a ještě k tomu cestuje, je schopno se uživit samo a tudíž není nutné již platit výživné.

Úvaha rodiče je nesprávná, občasné brigády s ohledem na přípravu na budoucí povolání a s tím spojené zahraniční pobyty, jenž zlepšují předpoklady pro vzdělanost nejsou důvodem pro neplacení výživného ze strany rodiče.

Dítě dostalo darem byt, dům, pozemek či jinou neovitost, nepotřebuje výživné
Dítě studuje vysokou školu a dostalo darem byt. Rodič je přesvědčen, že dítě má byt prodat, následně bude schopno se samostatně uživit a rodič již nebude povinen hradit výživné.

Samotné darování bytu nezakládá domněnku, že dítě je schopno se samostatně živit a nelze po něm spravedlivě požadovat prodej bytu, jenž je v jeho vlastnictví.


Hranice 26 let - konec placení výživného?
Dítě dosáhlo věku 26 let a stále studuje, rodič je toho názoru, že hranice věku 26 let má rozhodující vliv pro ukončení vyživovací povinnosti.

Hranice věku 26 let není pro existenci vyživovací povinnosti absolutně podstatná, vychází se stále z otázky, zda je dítě schopno se uživit samo v souvislosti v daném případě s přípravou na budoucí povolání.

Nenašli jste odpověď na váš dotaz? Zeptejte se našich právníků za drobný poplatek 79 Kč. Odpověď obdržíte do 3 dnů. Poradit se s právníkem.

Všechny články v sekci Nový občanský zákoník 2014: